USA.QeX.cz

Niagarské vodopády

Probudili jsme se něco před osmou, připravili se na opuštění pokoje, nasnídali se (skvělé donuty včetně boston creme a káva, popř. čaj) a vyrazili. Měli jsme před sebou ještě dvě hodiny cesty. Projížděli jsme krajinou již opravdu vypadající jako střední Evropa – všude spousta políček, zemědělské stavby a farmy s typickými sily se zakulacenou střechou. Opět jsme míjeli veliké autokaravany se zapřaženým druhým autem, viděli jsme samolepky na zadních dveřích tiráků, hlásající „If you can't C my mirrors, I can't C you!“ a „How is my Driving? Call 1-800-xxx“. Za krátko se již na I-90 začaly objevovat cedule ukazující na Buffalo a Niagara Falls, Exit 50 na I-290. Drželi jsme se vpravo, abychom náhodou nedorazili až do Buffala :)

Farma
Farma

Při přejezdu dlouhého modrého mostu „North Grand Island Bridge“ na I-190, resp. New York State Thruway, byla již vidět nejen skyline města Niagara Falls ve státě Ontario se Skylon Tower, ale také pára zvedající se z kanadské části vodopádů „horseshoe“. Pokračovali jsme po Robert Moses State Parkway, vedoucí podél řeky Niagara.

Vodopády

Zaparkovali jsme za $10.00 na celý den na parkovišti s nezpevněným povrchem (hliněný prach a kamínky). Ulovili jsme pár kanadských SPZ a pak vyrazili skrze budovu „Niagara Center“ s poměrně ubohými suvenýry a kavárnou. Ještě ranní návštěva toalety, občerstvení u pítka a hurá k vodě. Po asfaltovém chodníku jsme dorazili do Niagara Falls State Park Orin Lehman Visitor Center. Tam jsme se rozhodli nekoupit hromadnou vstupenku na všechny „atrakce“ v oblasti za cca $25.00, protože na to tak jako tak nebyl čas. Sestoupili jsme do spodního patra, odkud již byla cesta přímo tam, kde teskně hučí Niagara.

Vodopád je to opravdu dech beroucí, hlavně při pomyšlení, že každou sekundu spadne něco přes 2.5 milionu litrů vody, což je srovnatelné s dovozem nelegální nafty do ČR po dobu našeho pobytu v USA :) Nejprve jsme přišli k menšímu, „americkému“. Na rozdíl od „kanadského“ je toto „jen“ obrovský vodopád. Kanadský je navíc ve tvaru podkovy, takže v jednom místě padá voda ze tří stran. Po několika úvodních fotkách jsme se vydali k Observation Tower, kde jsme zaplatili $11.50 za cestu lodí „Maid of the Mist“ (služebná mlhy). Milce se nechtělo, ale co zmohla, lístek už měla koupený :)

Observation Tower a Maid of the Mist

Vodopády z Observation Tower
Vodopády z Observation Tower

Nejprve jsme se ale vypravili na Observation Tower, odkud máme asi nejlepší fotky. Po několika minutách jsme nastoupili do rychlovýtahu, který nás vyplivl nedaleko řeky. Prošli jsme přístřeškem, kde nám sebrali vstupenku a předali modrou pláštěnku. Oblékli jsme si je, zasmáli se zbylým třem „šmoulům“ a nastoupili do lodi. Byli jsme mezi posledními, takže jsme na odplutí moc dlouho nečekali. Tak jako tak loď (každá z nich se jmenuje Maid of the Mist, liší se jen římskou číslicí) odplouvá přibližně každých 15 minut. Na druhou stranu ale všechna zábradlí už byla obsazená.

Přes silnou vrstvu číňanů (Japonců tam zase tolik nebylo nebo je špatně rozlišuji :) se nefotilo moc dobře, ale co :) První sprcha nás čekala, když jsme se nacházeli přímo naproti americkým vodopádům. Trvala sice jen pár vteřin, ale za to byla celkem vydatná. Sprchu doprovázely vlny zapřičiňující problémy se stabilitou fotekchtivých turistů na palubě. My jsme před hlavní vodou byli chytře skryti za čínskou bariérou :) Další série sprch přišla pochopitelně u Horseshoe (kanadské vodopády), protože loď pár minut zůstala přímo na úrovni obou krajů podkovy. Měli jsme tedy 180° výhled na vodopád. Vidět byly v podstatě jen krajní části, ta prostřední byla zahalena hustou vrstvou páry a kapek vody.

Po důkladném osprchování celého osazenstva lodi to kapitán otočil a zamířil podél kanadského pobřeží zpět do přístavu. Teta po výstupu z lodi jela hned nahoru, ale my tři (já, Milka a strejda) jsme se ještě vydali podívat blíže k vodopádům. Původně jsem si myslel, že ony přeplněné chodníčky vedou až nahoru, ale vedly jen do místa, odkud se dala pěkně vyfotit případná skupinka zájemců s místy pěknou duhou, která se vytvářela z ve vodní mlze od odrážející se vodních částic z vodopádu. Po vyfocení jsme se vrátili zpět k výtahu, vyfotili ještě párkrát vodopády a po svých vyrazili na ostrov Goat Island („Kozí ostrov“).

Goat Island a Horseshoe Falls

Cesta to byla poměrně příjemná, minuli jsme obchod se suvenýry a vchod do „Caves of Wind“ a za nedlouho jsme již viděli horní část horseshoe. Masa padající vody byla opravdu úchvatná. Horseshoe má po obvodu skoro tři čtvrtě kilometru a zařezává se do americké strany. Na vyhlídce přímo u hranice vodopádu jsme se zdrželi asi dvacet minut plných focení a kochání se, ale protože čas byl proti nám, vyrazili jsme poté zase zpět.

Stavili jsme se v obchodu se suvenýry hned vedle vchodu do Caves, kde jsme za knihu, pohledy a skvělou mapu světa utratili pěkných pár dolarů, přesněji tedy $23.95 + $1.96. Stavili jsme ještě na vyhlídce na americké vodopády (stále na ostrově, tedy z druhého břehu, než jsme fotili z Observation tower), kde jsme narazili na „


Amish family
“ („Amišové“) – jsou to lidé žijící podle starých tradic, většinou bez elektřiny atd.

Pokračovali jsme směrem zpět a cestou ukusovali výtečné fudge, koupené tetou v obchodě se suvenýry. Fudge je takový sladký hutný dortový zákusek (ale žádné těsto či korpus) různých příchutí v různých polevách, nakrájený na menší kostky. Znovu jsme přešli most, prošli parkem, před přistátým vyhlídkovým balónem Cirque Niagara jsme zahnuli doleva a zamířili na parkoviště k autu. Ještě jsme s Milkou doběhli zkontrolovat nedaleký obchod se suvenýry, jestli v něm o něco nepřicházíme, ale bylo to opravdu tak strašně ubohé, že to nestálo ani za ty kroky navíc :) Ušli jsme celkem něco přes 5 kilometrů.

Fox Run Vineyards

Zamířili jsme směrem na jih, k „Finger Lakes“. Je to skupina podlouhlých jezer, jejichž břehy jsou posety vinicemi. Jeli jsme po silnici číslo 14, podél západního břehu Seneca Lake. Zastavili jsme se ve vinici Fox Run Vineyards, kde jsme ochutnali čtyři druhy vína.

Všichni máme radši sladší, ale bohužel u toho nejsladšího byl posílen obsah alkoholu, takže chutnal spíše jako lihovina, než víno. Alespoň jsem si koupil za pět dolarů krásnou jemnou vycpanou lišku, když už ji tedy má QeX tak nějak ve znaku :) Strejda si koupil za stejnou částku mýdlo z hroznů, které jednak bylo „Made in USA“ (vše ostatní je z Číny :) ale hlavně úžasně vonělo. Mladý prodavač znal Prahu a Českou republiku, takže jsme prohodili pár slov.

Cesta do Toms River

Stavili jsme se zhruba ve tři hodiny odpoledne na oběd v obci Penn Yan v čínské restauraci „New China Buffet“, který se nacházel přes ulici od čínské restaurace, kam nás původně naváděla GPS podle své databáze POI (points of interest, bodů zájmu – restaurace, obchody, zábava, benzínové čerpací stanice, servisy atd.). Buffet byl sice malý, ale jídlo „all you can eat“ i s pitím stálo necelých $10.00 na osobu a výběr nebyl tak špatný.

Strejda zadal do GPS, že nechce jet po placených silnicích („no toll roads“), takže jsme byli navigováni po venkově plném farem a vidlákovů. Po nějaké době jsme přejeli ze státu New York do státu Pennsylvania. Cestou jsme narazili na Aunt Sarah's Falls – malý vodopád přímo u silnice coby součást Montour Falls a dobré místo k několikaminutové přestávce. Nejlepší chvíle strejdova výletu k vodopádům přišla za pár desítek minut, kdy jsme náhodou projížděli vesnicí nesoucí jeho české křestní jméno. Kromě vesničky jeho jméno nesl sjednocený metodistický kostel (s heslem „A lie may cover your tracks, but it cannot hide the truth“), jesle, veterinární klinika a dokonce hřbitov. Strejda byl rád, že má takovou bandu nohsledů („a bunch of minions“) a byla kolem toho spousta legrace :)

Po nějaké době jsme narazili na objížďku, se kterou jsme my ani GPS nepočítali. Asi jsme někde minuli ceduli, navádějící zpět na původní trasu, protože silnice se pořád zmenšovala a zmenšovala, až se z ní stala silnička tak pro jednou auto a po dalších několika mílích z ní zbyla již jen prašná lesní cesta. Navíc se stále více stmívalo.

Z ničeho nic se uprostřed lesa objevilo „Watch children“ (pravděpodobně měli na mysli „children of the corn“, podle stejnojmenného horroru :) Jeli jsme stále rovně a z ničeho nic přestala GPS navigovat – prostě zmizela trasa. To jsme tušili problém, tak jsme přeroutovali trasu, přičemž správný směr byl na druhou stranu – přejeli jsme odbočku. Po zhruba jedenácti mílích hrůzy jsme se ocitli zpět na silnici, což bylo velmi příjemné :)

Po několika dalších desítkách mil jsme zkysli v dopravní zácpě („Traffic jam“), která opravdu jen stála. Když se to po nekonečné době několika desítek minut hnulo, viděli jsme havarovaný kamion a teta tvrdí, že pod ním bylo sešrotované auto.

Po půlnoci, to už jsme byli v New Jersey, vystřídala strejdu teta, šílící ze strejdových „no toll roads“ (tedy silnic bez mýtného poplatku), která zhruba ve dvě hodiny ráno dorazila do cíle. Strejda během té doby zaslouženě odpočíval.

Podstránky